Synagoga Turnov

Sefardská hudba do sebe, stejně jako jazyk ladino, vstřebala středomořské španělské vlivy. Přijďte se potěšit a inspirovat rytmy jihu! Písně budou překládány do českého jazyka. Koncert skupiny Avrix se koná v sobotu 7. července v 18 hodin v synagoze Turnov. Vstupné 80,- Kč. Jste srdečně zváni.

Dělení Židů na Aškenázy a Sefardy je poměrně mladé, pochází až z 10.-11. století. Jméno „Sefardité“ pochází z hebrejského názvu „Sefarad“, který se tradičně překládá jako „Španělsko“. Sefardité jsou Židé, kteří se od dob římské říše usazovali na Pyrenejském poloostrově a žili zde pod nadvládou Římanů, Vizigótů (ariánských křesťanů) a katolických křesťanů. V roce 711 byl poloostrov dobyt a obsazen muslimy, kteří jak Židům, tak křesťanům zaručili veškerá práva. Začal „zlatý věk Židů“, období mírového, tvořivého soužití tří kultur a náboženství. Židé psali arabsky,  společně s muslimskými vědci a umělci rozvíjeli kulturní a společenský život, filosofii, vědu a náboženství. Mluveným jazykem bylo LADINO, směs kastilského nářečí, hebrejštiny a aramejštiny. Situace se zhoršila s nástupem berberské vládnoucí dynastie Almohadů v roce 1148, útlak pak nastal se znovudobýváním (re-conquista) poloostrova křesťanskými katolickými vládci ze severu. Poslední baštou muslimů a Židů byla Granada na jihu Andalusie. Ta podlehla panovníkům Isabele Kastilské a Ferdinandu Aragonskému v roce 1492. Muslimové a Židé byli postaveni před volbu konverze ke křesťanství nebo odchodu ze země. Odhaduje se, že ke křesťanství konvertovalo kolem 50  000 Židů. Sami sebe nazývali „anusim“, hebrejsky „donucení, znásilnění“, hanlivě byli Španěly nazýváni „marranos“, „prasata“. Byli inkvizicí neustále kontrolováni, zda ve skrytu dál nepraktikují judaismus, a i nadále pronásledováni a mučeni, jak dokládají četná písemná svědectví procesů a věznění. Mnoho konvertitů odešlo do španělských a portugalských zámořských kolonií, kde vliv inkvizice nebyl tak silný.  Konverzi odmítlo a ze země uprchlo kolem 150 – 250 000 Židů, a to většinou do severní Afriky a Osmanské říše ( dnešní Řecko, Turecko, Balkán). Sefardští Židé byli pro svoje obchodní zkušenosti, vzdělání, jazykové schopnosti a kontakty po celé Evropě vyhledáváni panovníky a zváni do státních služeb, případně vysíláni do kolonií. První synagoga v Americe byla sefardská (1654). Sefardité si vyvinuli svůj vlastní liturgický ritus a výslovnost hebrejštiny. Ta byla později převzata pro výslovnost moderní hebrejštiny – ivritu. Také přístup k interpretaci náboženského práva byl odlišný, odrážel uvolněnější „středomořský“ životní styl a ne tak dlouhou historii pronásledování, jak tomu bylo u Aškenázů, žijících v křesťanském prostředí o osm století déle. Početně však Sefardité postupně Aškenázům ustupovali. Před druhou světovou válkou  tvořili pouze 10 procent z celkové 16ti milionové světové židovské populace, v holokaustu zahynuly velké staré komunity Řecka (Soluň) či Jugoslávie. Dnes tvoří Sefardité více než 50 procent židovské populace Izraele, ale jsou mezi ně počítáni i tzv. Mizrachim, Židé z arabských zemí (Jemen, Irák, Irán apod.) Kromě Izraele žije největší sefardská komunita ve Francii (potomci alžírských Židů) a v USA.