Synagoga Turnov

Velikonoční svátky přešly i do občanského kalendáře a slavíme je tedy v Čechách bez ohledu na své duchovní založení, mj. volnem v pondělí (a prázdninami pro děti ve čtvrtek a v pátek). Tradiční křesťanský svátek připomíná vzkříšení Ježíše Nazaretského, kterého křesťané považují za božího Syna, tři dny po ukřižování (o Velkém pátku). K tomuto zázračnému překonání smrti mělo dojít v neděli (odtud např. ruský název neděle – „voskresenie“, tedy „vzkříšení“). Se svátkem máme spojeno mnoho tradic, např. malování vajec jako symbolů nového života, přípravu zvláštních jídel, koledování. Pro věřící křesťany svátku předchází postní období. Působivým zážitkem bývá „hlídání u Božího hrobu“ v kostelích přes Bílou sobotu či  bohoslužba ze soboty na neděli. Ta se dodnes někde koná až do pozdních hodin a evokuje čekání na světlo – návrat z říše smrti do života.

Tématem židovského svátku pesach je  návrat k fyzické svobodě a náročný proces, kterým je proměna člověka s otrockou mentalitou v člověka vědomím svobodného. Pesach (z hebrejského „pasach“, „překročit“) připomíná biblický mýtus o otroctví Izraelitů v Egyptě na stavbě pyramid a úsilí jejich vůdce Mojžíše vyvést je pod vedením Boha zpět do Izraele. Faraon nechtěl Izraelity opustit, proto nechal Bůh na Egypt dopadnout deset ran. V noci po poslední ráně Izraelité v rychlosti uprchli do pouště. Stal se zázrak a rozestoupilo se před nimi Rákosové moře, naopak jejich pronásledovatele pohltilo. Izraelité potom čtyřicet let putovali pouští a učili se být svobodnými lidmi. Příběh ukazuje, jak  to zdaleka není samozřejmé: ti, kteří v otroctví vyrostli, museli v poušti zemřít, a do Izraele se vrátila až nová generace. Poučné… 

Svátek pesach se má podle Bible slavit na jaře po úplňku, proto mají Židé (na rozdíl od muslimů)  pevný kalendář: aby pesach vždy připadl na jaro, přidávají ke dvanácti lunárním měsícům sedmkrát za 19 let třináctý měsíc. V upomínku na chléb zvaný „maca“ (v  jidiš „maces“), který při útěku Izraelitů nestačil vykynout, se dodnes z domácností odstraňuje vše, co by mohlo obsahovat kvásek, a po sedm dní trvání svátku (v diaspoře, tj. mimo Izrael, po osm dní) se jedí pouze tyto tenké placky z nekvašeného těsta. Čistí se domácnost, vyváří nádobí. Svátek samotný je zahájen slavnostní večeří zvanou „seder“, při které se sejde celá široká rodina. Zvláštní úlohu při ní hrají děti, které jsou plně zapojeny do zvyklostí připomínajících dávné události. V průběhu večera se čte starověký text zvaný „Hagada“. Je složený z vyprávění, modliteb, požehnání i žalmů. Některé texty jsou zhudebněny, takže je lze zpívat. Slavnostní jídlo se skládá ze symbolických potravin, např. hořkých bylin (hořký osud otroků) namáčených ve slané vodě (slzy), vejce či jehněčí maso s kostí (beránek jako oběť Bohu v pouštní stanové svatyni, později v jeruzalémském chrámu). Zvláštní úlohu hrají čtyři poháry vína, které jsou postupně vypity. Nezapomíná se ani na tajemného hosta, proroka Eliáše, který se má zúčastnit sederu v každé židovské domácnosti: je pro něho připraven zvláštní pohár vína.

Jarní svátky vždy nesou energii nového začátku, radosti ze života, očisty a radosti. Ať už slavíte jakkoli, v kostele, synagoze a či v přírodě, přejeme vám svěží jarní energii.

Terezie Dubinová, PhD.

Synagoga Turnov