Synagoga Turnov

Vybízejí diváka k zastavení, vypnutí mysli  a vyplutí do vod fantazie a snění. Zpět se vrátíme obohaceni a potěšeni. Výstava má název “Srdce na dlani”. Její autorka,  Věra Sufiya (Valášková), pochází z Moravy a nyní žije u Liberce. O svých dílech říká: “Mandala znamená v sanskrtu “kruh”. Ze středu, který představuje počátek či zrození, se život či světlo rozpíná ven v kruhu. Aniž jsem to tušila, kreslila jsem mandaly od dětských let. Když jsem se během vyučování nudila, začala jsem si malovat symetrické útvary. Až později jsem zjistila, že mají rituální, duchovní smysl. “ Věra po základní škole studovala na soukromé Střední umělecké škole grafické v Jihlavě, která jí dala základ pro profesi výtvarnice.

Poté složila talentové zkoušky na Technickou univerzitu v Liberci, obor textil a oděvní návrhářství, ale studium ji neuspokojovalo. S manželem odjela na pět let do USA, kde se snažila prosadit ve svém oboru. Zde také začaly vznikat první obrazy – mandaly. „Chodila jsem od místa na místo a snažila se prodat své mandaly. Jejich tvořením jsem si krátila dlouhých osm měsíců čekání na pracovní vízum. Tehdy jsem ani netušila, co vlastně tvořím, byla to jen intuice. Prodala jsem pouze jednu mandalu za sto dolarů…“

Za léta pobytu vzniklo obrazů mnohem více. Věra malovala, kreslila, fotila akty a tvořila foto-grafiky. V USA měla dvě výstavy, jednu samostatnou, jednu společnou. Mandaly, jež vznikaly z hlubokých osobních pohnutek, však neprodávala. Teprve po návratu do Čech byla schopná se jich vzdát – a všechny je rozprodala přátelům a známým. Tvořit nepřestala, ani když se jí narodily děti nebo když onemocněla vážnou nemocí. Co jí tvorba mandal vlastně přináší za pocity? „Pocity při tvorbě se různí. Prošla jsem si při jejich tvorbě všemi škálami prožitků. Někdy mi pomáhají utéct z reality a vyčistit mysl od emocionálních jedů, kterým se prozatím neumím bránit. Tvorba mi pomáhá i jako prevence, meditační cvičení. Nejvíce mi však dodává sílu a naději, že dojdu svému cíli – uzdravení.“

Profese výtvarníka je poměrně osamělá. Nevadí Věře po amerických zkušenostech spolupráce s týmy a institucemi tato samota? „Pracuji ráda sama, ale rovněž mám radost, pokud se sejde kolektiv lidí s dobrým srdcem a nápadem. Umím pracovat tvrdě a umím jít za svým cílem. Někdy se možná trochu pozapomenu v minulosti, ale po dlouhé, náročné cestě, kterou jsem za svůj život urazila, hledám místo, kde bych mohla znovu zakořenit. Své kořeny nosím uvnitř sebe, ale chtěla bych je nyní propojit s vnějším světem, abych mohla již konečně začít sklízet ovoce ze svého stromu života.“

Co Věře dává sílu v nelehké osobní situaci? „Velkou sílu mi dodávají mé děti, nejsladší plody mého života. Miluji také dívat se, jak si tvoří vlastní mandaly. Rády si hrají se skleněnými kamínky, já je s nimi učím pracovat a mé děti to baví. Také tvorba mandal mi dává pocit vlastní hodnoty. Cítím se větší a ucelenější. Tvořím, protože mi to pomáhá nalézt vnitřní klid. Někdy i přijdou odpovědi na mé otázky. Tvorba a mé děti mi dávají smysl žít. Proto je mým velkým přáním tvořit, mít vlastní ateliér, vlastní domov.“

Kromě obrazů mandal Věra tvoří básně. „Tvorba básní a folklórních písní je přirozeným procesem mého života, stejně jako dýchání. Jednoduše to ze mne najednou vyjde. Nyní chystám materiál pro vydání druhé sbírky, která se bude jmenovat Ozvěny duše.“ Speciálně pro prostor synagogy Věra vytvořila triptych mandal na téma kněžských žehnajících rukou a mandaly zpracovávající motivy Davidovy hvězdy a sedmiramenného svícnu. „V Čechách jsem měla dvě samostatné výstavy. Výstava v synagoze je třetí v pořadí. Cítím velkou pokoru před krásnými prostory tohoto chrámu a velké díky za tuto úžasnou příležitost.“

Na závěr se ptám, jak ona sama vnímá působení a vlastní život svých mandal? „Mám ráda různorodost. Žádná z mých mandal není stejná. Motiv může být podobný, ale cestou transformace tématu získávají na členitosti či jiné barevnosti, jak mi to v tu chvíli přijde správné pro danou zkušenost. Mé mandaly schválně nenesou jména, protože jimi nechci ovlivnit pocity lidí. Je pak krásné sledovat, jak jedna mandala může působit na každého člověka jinak. Různí lidé v nich spatřují různé symboly, jak si každý tvoří ten svůj příběh.“ Zveme vás také stvořit si svůj příběh s mandalou Věry Sufiyi na ženské galerii turnovské synagogy. Dejte si to sami sobě jako dárek – se srdcem na dlani.

Rozhovor vedla a zpracovala: Terezie Dubinová, Synagoga Turnov