Synagoga Turnov

Toto „okno“ se otevřelo díky několika okolnostem. Byl zde nástup nového amerického prezidenta Harry Trumana do úřadu (předchozí prezident Roosevelt nebyl vzniku židovského státu nakloněn) i Stalinovo přesvědčení, že budoucí židovský stát bude socialistický a spojenectví s ním umožní Sovětskému svazu upevnit pozice v regionu, což následně vedlo ke krátkodobému utlumení tradiční sovětské antisemitské politiky. Bylo zde špatné svědomí evropských zemí, kde začal pomalu vycházet najevo rozsah tragédie evropských Židů, a bezradnost, co s přeživšími.  A samozřejmě zde byla únava Britů ze spravování mandátní Palestiny a z konfliktů na jejím území, včetně útoků židovských teroristických organizací na britské cíle, což vedlo k předání mandátu Organizaci spojených národů. V květnu 1947 vznikl Zvláštní výbor OSN pro Palestinu, který přímo v terénu zjišťoval požadavky a představy o budoucím uspořádání jak u Židů, tak u Arabů. Jedni příležitosti plně využili (i díky zkušenosti diaspory, ve které se jako menšina museli naučit diplomaticky vyjednávat a přijímat kompromisy), druzí se s emisary krátkozrace odmítali bavit (jak mj. dokládá historik Martin Kramer). Při hlasování o vzniku dvou států, jehož územní rozložení bylo pro Židy nepříznivé (např. sestávalo z oddělených enkláv), v listopadu 1947 mezinárodní společenství vznik Izraelského státu a Arabského státu schválilo. Arabští zástupci Palestinců i zemí v regionu však se vznikem židovského státu nesouhlasili a den po vyhlášení Státu Izrael, 15. května 1948, mu vyhlásili válku. Jak prohlásil rozhlasem tehdejší generální tajemník Arabské ligy: „Bude to vyhlazovací válka a obrovský masakr.“  Izrael tak vzápětí po svém vzniku čelil fatálnímu ohrožení. Válku o nezávislost, jak je dnes nazývána, nakonec vyhrál, mj. i díky dodávce československých zbraní a výcviku pilotů na letišti v Žatci, a svoje území rozšířil. Palestinští Arabové svoji šanci propásli a na samostatný stát čekají dodnes. Od mladého státu Izrael se následně odklonili spojenci ze sovětského bloku (stali se spojenci arabských socialistických režimů) a Izraelci vytvořili pevné spojenecké pouto se Spojenými státy americkými.

Stát Izrael v neklidném regionu stále bojuje o přežití. Dnes jde však o živý, vibrující, ekonomicky úspěšný a technologicky vyspělý demokratický stát s pestrou populací z nejrůznějších zemí světa. Žije v něm 6, 5 milionu Židů, což je 45 procent světové židovské populace – a je to více než bylo obětí holokaustu. Navzdory přetrvávajícím problémům, ať už jsou to vztahy mezi sekulárním a náboženským obyvatelstvem, otázka osad na palestinských územích, soužití rozmanitých národností a náboženství na malém prostoru nebo vážná bezpečnostní situace v regionu, kde aktuálně probíhá krutá občanská a náboženská válka mezi muslimy, je Stát Izrael sebevědomou a živou společností, která pro mnoho jiných zemí může být inspirací. Nezbývá než k narozeninám popřát hodně sil, vytrvalosti a odvahy do dalších let!