Synagoga Turnov

Jednomu ze studentů a hlavnímu účastníkovi projektu Vojtěchovi Franců jsem položila několik otázek:

Jak jste se o projektu Krokus dozvěděli, můžete o něm něco povědět?

Naše cesta k projektu Krokus začala vlastně docela netypicky. S mojí spolužačkou Adélou Růžičkovou jsme loňského roku navštívili příspěvkovou organizaci, Turnovské památky a cestovní ruch, kam jsme šli s několika otázkami ohledně židovského hřbitova v Turnově. Právě toho dne jsme byli seznámeni s projektem Krokus. Bylo nám řečeno, v čem spočívá tento projekt a zároveň nám v něm byla nabídnuta účast. Vzhledem k tomu, že tehdy zbývalo velice málo času do konečného termínu podání přihlášky, tak jsme to nakonec nestihli. Letos v září jsme se k tomu ovšem vrátili a projednali ve školním parlamentu. Vzhledem k tomu, že až na některé výjimky studenti souhlasili, tak jsme se do projektu přihlásili.

Projekt Krokus vypisuje letos už po několikáté Židovské muzeum Praha a to ve spolupráci s irskou dobročinnou organizací HETI a nenajdete v něm nic složitého. Po podání přihlášky rozešle Muzeum do jednotlivých škol cibulky krokusů a studenti je pak zasadí a to do tvaru šesticípé hvězdy. Tvar není samozřejmě náhodou – má upomínat na jeden a půl milionu židovských dětí, které zahynuli v koncentračních táborech. A proč zrovna krokusy? Na to je snadná odpověď: Krokusy by totiž v ideálních podmínkách měly rozkvést na konci ledna, tedy okolo data 27. ledna – a to je den, kdy si připomínáme Mezinárodní den památky obětí holocaustu.

Proč jste se k projektu přihlásili, co Vás k tomu vedlo?

Důvodů k přihlášení bylo hned několik. Za prvé se domníváme a myslím, že mluvím téměř za celý školní parlament GyTu, že účast v takovýchto projektech je v současnosti poměrně důležitá. Žijeme v době, kdy ubývá pamětníků holocaustu a jako by s jejich odchodem přicházelo čím dál tím více takzvaných „popíračů“ šoa, podle kterých holocaust probíhal buď jiným, méně krutým způsobem, anebo dokonce neprobíhal vůbec. Už jen proto si myslím, že je účast významná. Ono to možná může znít zbytečně nadsazeně, těch pár žlutých krokusů. Ovšem připomínat si tragické části naší historie je stejně důležité, jako připomínání těch šťastnějších. Ona ta známá fráze, že „dějiny jsou učitelkou života“ není zas tak mylná, jak by se mohlo zdát. Pokud se koneckonců podaří, že bude víc žlutých krokusů než těch zmiňovaných „popíračů“, tak bych se o budoucnost tolik nebál.

Kdy a kam jste krokusy vysázeli?

Cibulky zasadily studentky kvinty a sexty - Tereza Šobrová a Anna Hodíková a projektu se dále přímo účastní ještě Adéla Růžičková a Adéla Janků. Krokusy přišly v pondělí 6. listopadu a o den později byly vysazeny. Vybrali jsme pro ně takové místo, aby byly na očích – přímo před školou, takže až budou rozkvetlé, uvidí je každý, kdo na školní pozemek přijde hlavní branou.

Chcete něco sdělit obyvatelům Turnova?

Chtěl bych předně za školní parlament poděkovat všem, kteří se na projektu podíleli. A vzkázat? Nebojte se skutečných dějin, i když mnohdy nejsou šťastné. Přijďte se k nám podívat na začátku jara, když krokusy u nás vykvetou. Končí zima a začíná jaro, moc hezká část roku.

Pozn: Projekt Krokus nabízí konkrétní možnost, jak přiblížit tematiku šoa mladým lidem a zvyšovat tak povědomí o nebezpečích diskriminace, předsudků a fanatismu a podpořit nezbytnou vzájemnou toleranci a respekt ve společnosti. V roce 2016 se do projektu zapojilo na 55.000 studentů z celé Evropy.

 Eliška Gruberová, Turnovské památky a cestovní ruch, příspěvková organizace