Mezi slova pana rabína patřilo: „Slovo stolperstein pochází z německého slova stolpern, které znamená „zakopnout“, a Stein, což je v překladu do češtiny „kámen“. Tento název nám sděluje něco velmi podstatného o účelu těchto předmětů. Kolemjdoucí by o ně měl zakopnout, nikoliv nohou, ale zrakem, chvíli postát a zamyslet se při pohledu na jména lidí, které připomínají. Židovská tradice klade velký důraz na připomínání jména. Jméno totiž není pouhé slovo sloužící k rozlišování jednoho člověka od druhého, ale má hlubší význam, který definuje podstatu jeho nositele. Tím, že připomínáme jméno zesnulého člověka, odlišujeme ho od pouhého čísla či položky v tabulce a potvrzujeme, že jeho život má cenu, i když již není mezi námi na tomto světě. Tím, že dnes umisťujeme kameny zmizelých za turnovské Židy, zajišťujeme, že jejich jména nebudou zapomenuta. Těm, kteří byli zavražděni a ponecháni bez místa posledního odpočinku, dnes umisťujeme památník na místě, kde žili své životy. Dáváme tak najevo, že měli své místo v tomto domě a v tomto městě a že jej v naší paměti budou mít navždy. Tato ceremonie je důležitá, a to mimo jiné proto, že v drtivé většině případů jde o jediný pohřeb, kterého se obětem šoa dostalo.“

Na každé kostce s mosazným povrchem je jedno jméno s datem narození a rok a místo násilné smrti jeho nositele v nacistickém koncentračním táboře. Nápad na takovouto připomínku zavražděných spoluobčanů měl umělec Gunter Demnig z německého Kolína nad Rýnem. Svoji myšlenku potom započal realizovat v roce 1995. První Kameny zmizelých u nás v republice byly položeny v roce 2008. Kameny jsou umisťovány před domy, kde Židé naposledy dobrovolně žili, než byli za druhé světové války transportováni a následně zavražděni v koncentračních táborech. Jak sám umělec řekl: „Aby si někdo kámen mohl přečíst, musí se před obětí sklonit“.

Podle odhadů nacisté za druhé světové války vyvraždili na 6 milionů evropských Židů. V českých zemích tehdy žilo kolem 120 tisíc osob židovského původu, z nichž se na 80 tisíc z koncentračních táborů nevrátilo.

V Turnově žilo před druhou světovou válkou na 100 Židů a jejich počet se po zabrání pohraničí v roce 1938, kdy sem přicházejí souvěrci z Liberecka a Jablonecka, navýšil na více než 500. Turnovští Židé byli 13. ledna roku 1943 odvezeni z turnovského nádraží na shromaždiště do Mladé Boleslavi a odtud transportem Cm 16. ledna do Terezína a následně 20. ledna transportem Cq do Osvětimi. Do Turnova se jich po válce vrátilo pouhých 19 přeživších.

Kameny zmizelých nejen v Turnově, ale po celém světě jsou pro nás přáním a poselstvím naděje. NADĚJE, aby už nikde nemizeli lidé jako čísla, beze jména, bez pohřbu a hrobu, jen pro jiný původ či víru…

V první etapě bylo vyrobeno celkem 32 kamenů. První kameny byly položeny v ulicích Palackého, Krajířova a Jiráskova. Jedná se o 11 kamenů, 5 kamenů bude položeno v ulici 5. května. Zbývající kameny budou položeny při dalších příležitostech.

Poděkování patří všem účastníkům a především všem dárcům, bez jejichž štědré podpory bychom nemohli dát tolik kamenů vyrobit. Osobně bych ještě chtěla poděkovat panu starostovi Města Turnova Tomáši Hockemu, panu Pavlu Jakubcovi, řediteli Okresního archivu v Semilech za pomoc dohledávat jména a potřebné údaje. Dále paní Alžbětě Ženíškové a panu Petru Kostkovi za hudební doprovod, svým kolegům v rámci organizace a především panu rabínovi Davidu Maxovi.

Informace o jednotlivých Kamenech zmizelých budou postupně uveřejňovány na webových stránkách Synagogy Turnov, kde jsou uvedení i jednotliví dárci.

V židovské modlitbě za pokojné spočinutí zesnulých El male rachamim (Bože plný milosrdenství), kterou pan rabím pronášel za obyvatele každé ulice, se objevuje následující formulace: „Ucror bicror hachajim et nišmatam. Jejich duše připoj do svazku živých.“ „Lidské životy si můžeme představit jako nádhernou tkaninu koberce utkávanou z mnoha jednotlivých vláken, která jsou různým způsobem navzájem propojena. Každé vlákno musí být pečlivě provlečeno a upevněno, aby bylo dílo kompletní a neporušené. Židovští obyvatelé města Turnova jsou tak spojeni i s námi, kteří jsme je osobně nikdy nepoznali. Jsou součástí tohoto nádherného uměleckého díla.“

 

Eliška Gruberová, Turnovské památky a cestovní ruch, p. o.